Videotrénink interakcí
Videotrénink interakcí® (dále jen VTI)
Je krátkodobá intenzivní forma pomoci, která se využívá k preventivní podpoře komunikace, při poruchách v oblasti komunikace nebo při řešení vztahových problémů (nejčastěji při poruchách interakce rodič – dítě, učitel – žák, pomáhající pracovník – klient).
Pro rodiny/náhradní rodiny je VTI velmi účinný v situacích, kdy:
- se rodičům narodí dítě a oni potřebují posílit své kompetence a cítit se jistěji v roli rodičů
- pěstouni nebo osvojitelé přijali do náhradní péče potřebné dítě a chtějí ho dobře poznat, naučit se na něj správně reagovat, budovat s ním vztah
- rodiče/pěstouni potřebují podporu při výchově a vedení svých dětí,
- je obtížný každodenní kontakt mezi rodiči/pěstouny a dětmi,
- je potřeba posílit vztah mezi rodiči/pěstouny a dětmi, případně mezi sourozenci/dětmi v rodině,
- rodiče/pěstouni chtějí pomoci svému dítěti s navazováním kontaktů ve skupině,
- rodiče/pěstouni potřebují pomoci se zvýšenou agresivitou dítěte,
- rodiče/pěstouni potřebují pomoci s nesoustředěností a hyperaktivitou dítěte,
- rodina prochází náročnými situacemi a změnami apod.
VTI vychází z předpokladu, že pozitivní kontakt dítěte s rodiči nebo dalšími významnými osobami je pro vývoj dítěte klíčový. Předpokládá, že spolu rodiče a děti chtějí dobře komunikovat a pokud vědí, jak zajistit pozitivní vzájemný kontakt, většinou mu dávají přednost.
Cílem VTI intervence v rodině je rozpoznat, reflektovat a rozvíjet úspěšnou a naladěnou interakci mezi členy rodiny, podpořit stávající zdroje a silné stránky a zároveň podnítit proces žádoucí změny.
Videotrenér (školený terapeut) spolupracuje hlavně s osobou zodpovědnou za výchovu a vedení dítěte, tedy například s rodičem či pěstounem. S ním také formuluje cíl spolupráce. Začínáme vždy od toho, CO klienti chtějí změnit a pomáháme jim v tom, JAK změny uskutečnit. Každý rozhovor, který videotrenér vede, je založen na hodnotách jako naděje, důvěra, respekt, empatie, oceňování a spolupráce.
Terapie pomocí videotréninku interakcí® má tento cyklus:
Natáčení – videotrenér domlouvá s klientem, jakou situaci by bylo užitečné zmapovat z hlediska vzájemné interakce mezi rodičem/pěstounem a dítětem/dětmi. Tyto situace se řídí také věkem dítěte - obvykle se jedná např. o hru, běžnou péči o dítě, společné jídlo, společné plánování apod. Poté natáčí krátký, zhruba desetiminutový videozáznam takové interakce.
Analýza – videotrenér na natočeném záznamu hledá takové momenty, které by mohly být klientovi užitečné vzhledem k jeho cíli. Jde především o momenty, kdy se komunikace s dítětem daří, kdy rodič/pěstoun dítě podporuje, někdy také o takové momenty, ze kterých je srozumitelné, proč potíž popisovaná klientem vzniká.
Rozhovor – nad těmito vybranými momenty videotrenér vede rozhovor s rodiči/pěstouny, někdy lze po dohodě k rozhovoru přizvat i větší dítě. Videotrenér podporuje a podněcuje rodiče sledovat a uvědomit si, jaké jsou iniciativy dítěte a co jimi dítě vyjadřuje, jak na tyto iniciativy rodič reaguje a zejména čím utváří a udržuje naladěný kontakt s dítětem. Společně pak přemýšlejí, jak existující dobré momenty využít i v situacích, se kterými si rodiče/pěstouni ještě neví rady. Společný rozhovor tak poskytuje příležitost hledat si své vlastní cesty k řešení obtížných situací. Klienti bývají často překvapeni, co všechno již zvládají, čím dobrý kontakt s dítětem vytvářejí a jak málo stačí k tomu, aby se jim ho podařilo uskutečnit. Po rozhovoru si rodiče/pěstouni stanovují drobný úkol – komunikační prvek, který se pokusí zapojit do běžné interakce s dítětem. Na ten se pak s videotrenérem zaměří při příštím natáčení.
Tento cyklus (natáčení, analýza, rozhovor) se opakuje, střídají se návštěvy v rodině zaměřené na natáčení a na rozhovory nad nahrávkou. Průběžně videotrenér s rodiči/pěstouny vyhodnocuje, jak se společně blíží stanovenému cíli. Srovnáním dřívějších a pozdějších videozáznamů mohou také klienti i videotrenér zřetelně sledovat pokrok v terapii. To klientům umožňuje získat důvěru ve své vlastní schopnosti a možnosti.
Dá se říci, že jde o krátkodobou formu terapie, která trvá v průměru od 2 do 6 měsíců. Délku terapie ovlivňuje závažnost problému, to, jak dlouho již problém trvá a zejména ochota rodiny ke spolupráci. Obvyklý počet cyklů VTI se pohybuje mezi 3 a 7.
Videozáznamy jsou samozřejmě využívány jen pro práci v rodině. Žádné další osoby je bez výslovného souhlasu klientů nemohou vidět. Veškeré údaje jsou zpracovávány a uchovávány v souladu se zásadami ochrany osobních údajů.
Metoda VTI vznikla v 80. letech v Nizozemí, v zahraničí je označována jako „Video Interaction Guidance” (VIG), původně jako „Video Home Training” (VHT). Využívá se ve více než 18 zemích na 4 kontinentech. V České republice ji od 90. let rozvíjí organizace SPIN, z.s. – asociace pro videotrénink interakcí v ČR.
Více o metodě, historii vzniku, teoretickém pozadí a oblastech aplikace najdete na www.spin-vti.cz.